Miluj, co děláš, a můžeš být nejlepší

Sleduji dvě slečny na improvizovaném mini pódiu. Zpívají. A je na nich vidět, že je to baví. Fakt upřímně baví. Jsme na jedné z těch firemních akcí, co probíhají venku, už v té pozdní, uvolněné fázi. Lidi se spíš potulují, povídají, sem tam se někdo zastaví a zaposlouchá do hudebního podkresu.

Je nás tu asi osmdesát. Ale opravdu pozornost těm dvěma na pódiu věnuje možná pět lidí.
A víte co? Vůbec to není znát na jejich výkonu. Dávají do toho všechno. A právě tady se to láme.
Tohle je totiž ten klíčový rozdíl mezi tím být dobrý a dostat se na vrchol. Láska k samotné činnosti.

Pokud děláš něco, co Tě naplňuje, co Tě těší samo o sobě, nepotřebuješ potlesk. Nepotřebuješ pozornost. Nečekáš na ideální moment. Makáš teď, protože miluješ ten proces.

Sám jsem se roky věnoval hudbě. V mém případě elektronické. A i ta nejmenší akce pro mě byla radostí. Ne proto, že tam byli lidi. Ale protože jsem mohl tvořit. Když máš pro něco zápal, chceš to dělat co nejčastěji a co nejlépe.

A stejné je to ve sportu, byznysu, čemkoliv. Nadšený hokejista se nefláká na tréninku jen proto, že tribuny zejí prázdnotou. Dává tomu své úsilí. Protože respektuje samotnou hru. A tenhle respekt je výjimečná vlastnost.

Mnoho lidí naopak čeká na velký moment. Trénink? Flákačka. Zápas bez diváků? Na půl plynu. Není to důležité? Tak to přece nevadí, když prohrajeme. Ale právě tohle je ten rozdíl mezi dobrým a výjimečným.
Je naivní si myslet, že když půjde do tuhého, dokážu ze sebe vyždímat sto procent, i když jsem v běžném režimu jel sotva na třicet. Jenže zatímco ty čekáš, Tvůj soupeř mezitím trénuje. A sbírá zkušenosti, které se nedají obejít.

Ano, není to jen o nadšení. Potřebuješ i disciplínu. Potřebuješ hodiny a hodiny tréninku. Ale řeknu Ti jedno: Hodně štěstí, pokud se pokoušíš vůlí a přemáháním porazit někoho, kdo to, co dělá, opravdu miluje.
Takový člověk totiž nemusí nic překonávat. On prostě chce. Proto má víc odtrénováno, víc odehráno, víc napsáno, víc odshůzkováno.l, atd. Proto získá výhodu, dřív nebo později.

Až jednou budeš na té úrovni, že si můžeš vybírat jen kvalitní zápasy nebo akce, fajn. Ale tam se většina nikdy nedostane. A kdo chce růst, ten potřebuje kvantitu i kvalitu. Dlouho. Poctivě.

Moje rada? Podívej se na pár tréninků daného člověka. Sleduj ho na události, která je důležitá, a pak na takové, která je prakticky o ničem. A sleduj, jestli je tam podobná úroveň nadšení.

Jestli ano, bude úspěšný. Jestli ne, může být dobrý, ale nikdy nebude nejlepší. Alespoň tedy z mého subjektivního pohledu.
-
(Obrázek je ilustrační, práce AI)